Mám na nočním stolku knihu Slou – je krátká, výstižná, je slow. Připomíná mi příběhy mnoha žen v mém okolí, které žily rychle, snažily se zvládnout všechno – práci, rodinu, partnerství – až je zpomalila nemoc. Možná hledaly způsob, jak zpomalit v životě plném povinností a očekávání. Možná ji četly v naději, že najdou balanc. A dnes už mezi námi nejsou. Ta kniha mi připomíná, jak moc potřebujeme zastavit, nadechnout se a zamyslet se nad tím, co v našem životě opravdu dává smysl. Dokud je čas.
Já jsem taky žila Fast. Měla jsem konkurenční zaměstnání. Výkonnostní, mužské. A potřebovala jsem (si?) dokázat, že jej zvládnu lépe než leckterý muž. Dvě děti, bez manžela. Několik zkrachovalých vztahů. Celý den jsem někam spěchala. Doslova jsem běhala od jedné činnosti k druhé. Život mě stresoval. Tak jsem se večer zpomalovala alkoholem.
Zabíjí naši něhu, laskavost, trpělivost, moudrost…naše vztahy, tělo a nakonec i náš život.
Vtloukají nám do hlavy, že my ženy dokážeme všechno, co muži. Můžeme mít kariéru, peníze, postavení. K tomu samozřejmě zvládneme i děti, domácnost, fitko a báječné rodinné oslavy.
Letíme ráno do školky, pak uvízneme v dopravní zácpě, takže na pracovní poradu dorazíme pozdě a celý den už se to s námi veze. Odpoledne ještě rozvoz na kroužky a nákup. Nebo fitko (dobře, tak možná jóga, ale rozhodně power, ať tělo pořádně potrápíme a vytvarujeme!). Večeře rychlá, žádné povídání u stolu. Protože už už musíme dopsat úkoly a nahnat děti do postele. Křičíme na ně – jsou tááák pomalé a odmlouvají.
A manžel? Vůbec nechápeme, jak se mohl tak změnit. Dříve to byl pohodový sympaťák, který nás uměl rozesmát i vyslechnout. A najednou je to bezcitný sobec, se kterým se přetahujeme o moc, autoritu u dětí, o povinnosti, peníze i volný čas. Místo smíchu a povídání se raději kouká do mobilu a počítače nebo vyrazí na kolo či za kamarády.
Ženy, jasně, že dokážeme všechno, co muži. Ale dřív nebo později nás to zabije. Nebo přinejmenším naše ženství. Naše zdraví. Naši rodinu.
Je to životní styl, který pomáhá ženám navracet se k tradiční ženské moudrosti, přitom využívat i jejich mužskou energii, ale moudře, vědomě a s respektem k sobě samým, jejich rodinám a partnerským vztahům.
Hlásí se k původním kořenům feminismu, ke kterým patřilo dosáhnout politické, ekonomické a sociální rovnosti mezi pohlavími, ale udržitelně. To například znamená, že žena má právo budovat svoji kariéru, ale s ohledem na její nenahraditelnou a nezastupitelnou roli jako matky, milenky, tvůrkyně domova a múzy. Pracuje, aby dosáhla (ekonomické) svobody, aby přispěla svou prací ke kultivaci společnosti, aby zhmotnila své talenty a našla naplnění svých ambicí.
Je obzvlášť důležitý pro ženy v reprodukčním věku, které potřebují dostatek času a energie k tomu, aby vůbec otěhotněly, přivedly na svět své potomky a zajistily jim (i sobě) pocit bezpečí, ukotvení a bezpodmínečné lásky.
Toto NENÍ MOŽNÉ, pokud je žena většinu dne v mužské energii, převezme mužský způsob komunikace a rozhodování i do vztahů, je vyčerpaná, vystresovaná a odpojená.
Naše společnost nemůže vzkvétat, pokud nepochopíme (a nepřiznáme) si, že opravdu není jedno pohlaví nadřazené druhému, ale NEJSME si rovni, co se schopností a dovedností týče. Naše předurčení a role ve společnosti jsou proto RŮZNÉ.
Muž má větší předpoklady uspět v západním typu zaměstnání, které je opřeno o výkon, řád, argumenty, směřování. Dokáže lépe oddělit výkon a emoce, tudíž si nebere osobně, když ho podrazí kolega či obchodní partner. Dokáže snáze a rychleji přepnout z pracovního módu do rodinného. Pokud je v řídící funkci, je ve SVÉ přirozené energii.
Pokud je ve vedoucí funkci žena, musí potlačit své přirozené ženské kvality jako je podpora, soucit, sounáležitost, empatie, laskavost. Postupně se mění a tvrdne její slupka. A pak i tvář, mluva, chování. Jenže měkké jádro zůstává, a tak ženu bolí, když zmešká školní představení své dcery kvůli obchodní večeři, když musí tvrdě postihovat neposlušnost svých podřízených, když musí v soudním sporu jako advokátka vést strany do boje, místo ke smíru.
A aby rychlost a tvrdé nárazy tolik nebolely, postupně se odpojuje – alkoholem, léky, televizí, sportovním výkonem, agresí, zarputilostí. A svět kolem ní se proměňuje – manžel jí hází klacky pod nohy, kamarádky pomlouvají, děti zlobí. Jenže se neproměňuje svět kolem ní, ale ona sama. Jen to nevidí. Ani nemůže.
Jak se projevuje rychlé ženství na rozdíl od udržitelného ve 3 hlavních oblastech našeho života – sebe-vědomí, práce a vztahů:
Rychlé ženství | Pomalé ženství |
Sexy = minisukně, výstřih, rudá rtěnka, umělé nehty… | Sexy = rafinované šaty, zářící oči, laskavý úsměv, něžný pohled |
Nejdůležitější je pravda, tak se o ni přeme, argumentujeme, bojujeme. | Žít v pravdě, nikoliv MÍT pravdu za všech okolností. |
Dobrá kamarádka = vyslechne nás, dá nám za pravdu, zajde si s námi na skleničku, potvrdí, jak jsme úžasné a všichni okolo nevděční, že to nevidí. | Společnost vědomých žen, které nám neváhají říct i nepříjemnou pravdu – moudře a laskavě. Také tichá společnost lesa, otevřeného nebe, rozkvetlé louky, plujícího potoka… |
Ostatní ženy jsou konkurentky, sokyně, hloupé a tlusté blbky. | Ostatní ženy jsou sestry. Když rostou ony, rosteme i my. Chválíme se. |
Pomluvy, závist, lichotky, manipulace. | Spojenectví, podpora, důvěra, soucit. |
Rychlé ženství | Pomalé ženství |
Pracuju, dřu, sportuju. | Tvořím, odpočívám, jsem na čerstvém vzduchu. |
Mužskou energii kopíruji od mužů nebo na základě chybných vzorců od matky, proto je někdy v mém pojetí destruktivní, nikoliv konstruktivní. | Jsem žena vědomá si své ženské energie, umím využívat i mužskou energii v sobě – avšak cíleně, vědomě a odděleně od ostatních činností. |
Pracuji tvrdě a chci se vyrovnat mužům, vlastně chci dokázat, že můžu být ještě lepší. | Buduji si svou kariéru jako formu naplnění mých ambicí a nezávislosti. Avšak udržitelně ke svému zdraví, rodině, partnerství. |
Spoléhám na argumenty, fakta, dovednosti. | Opírám se o intuici, moudrost, emoce. |
Krátkodobé cíle. | Dlouhodobé cíle. |
Rychlé ženství | Pomalé ženství |
Láska = chci být milována, starám se o druhé, ale jen když za to dostanu něco nazpět. | Láska = miluji bez očekávání něčeho nazpět. Bezpodmínečně. S laskavostí k sobě i druhým. |
Uzavřené srdce. Ego. Bolest. | Otevřené srdce. Odpuštění. Vděk. |
Strach. Partnera kontroluji. | Svoboda. Dávám volnost partnerovi i sobě. |
Obětuju se. | Dávám si hranice. |
Pláču (bezmocí, bolestí, ukřivděním…) | Pláču (se soucitem k bolesti své i druhých, nad krásou života, dojetím…) |
Uklízím. | Vytvářím teplo domova. |
Hodně mluvím nebo mlčím (strachy či uraženě). Když ze sebe potřebuju dostat všechny emoce, tak je vychrlím bez ohledu na následky. | Mluvím nebo mlčím, podle toho, jak se rozhodnu. Vnímám, kolik toho ostatní v daný moment unesou a podle toho vyjadřuji svoje pocity a potřeby. |
Hodná holka nebo potvora. Princezna. | Bohyně. Královna. Slunce. |
V rámci projektu Slow Feminism pomáhám ženám, které na sobě či na svém životě pociťují některou ze známek rychlého ženství.
Obvykle ženy jako první zalarmují nefunkční rodinné a partnerské vztahy, proto jsem pro ně vytvořila kurz partnerské komunikace Jak mluvit s mužem, aby ti naslouchal, kde ženy učím znovu-objevit láskyplné a ženské prostředky, jak s mužem komunikovat. Aby mohly ve vztahu i rodině opět zažívat lásku a pochopení.
Poskytuji také individuální konzultace na téma ženství, partnerské komunikace a přepisování nefunkčních vzorců.
Zpomal, má milá…Jde o život. O TVŮJ život.