Můj příběh

Můj muž říká, že jsem nejvíce ženská žena, jakou kdy poznal. Nosí mi nádherné květiny. Drží dveře, když vystupuji z auta. Mám pocit, že mi splní každé přání ještě, než ho stihnu vyslovit. Nic mu není za těžko udělat.

Vaří mi snídaně. Každý večer mě políbí, obejme a popřeje mi dobrou noc – je to náš každodenní rituál, bez kterého už si život neumím představit.

Naše komunikace je láskyplná, vstřícná a ohleduplná. Vnímám jeho lásku, obdiv a podporu. Cítím se chráněná a opečovávaná.
 
(Pozor: Na konci příběhu přijde spoiler 🙂

Jenže dříve jsem se ve vztahu s mužem cítila nepochopená, osamělá, vykořisťovaná…
 
Měla jsem pocit, že žiju s cizincem, který mi nerozumí a nenaslouchá. Často jsem v noci plakala, když vedle mě usnul.
 
Byla jsem s mužem v boji a chtěla druhé na své straně: „Podívejte, co já všechno dělám a on nic.“ Odezvou na jeho straně byla pasivní agrese.
 
Měla jsem náročnou práci a byla hlavním živitelem rodiny, přitom se snažila po večerech plnit i svou mateřskou roli - psala úkoly se starší dcerou, uspávala mladší, se sebezapřením občas poklízela.
 
Na manžela tedy doma rozhodně nečekala usměvavá žena a teplá večeře. Když dorazil domů, zaplavila ho spíše vlna stížností a výčitek, občas přiletěla i nadávka.
 
Stres a přepětí jsem po večerech kompenzovala skleničkou (spíše dvěma) vína.
 
Měla jsem problémy s dcerou. Nevnímala jsem její pocity, poroučela – napodobovala jsem totiž starý vzorec svojí mámy. Byla jsem doma agresivní a dcera to vnímala.
 
Byla jsem manipulativní a zároveň manipulovatelná.
 
Ženskost pro mě znamenalo mít krátkou sukni a rudou rtěnku. Byla jsem uštvaná, přepracovaná a „mužsky“ výkonná. Jenže to jsem tehdy ještě netušila.

Jedno zimní sobotní dopoledne, které začínalo jako každé jiné, přineslo zásadní zvrat v mém životě.
 
Starší dcera toužila jít lyžovat do nedalekého ski-areálu. Navrhla jsem, aby manžel jel s dcerou a užili si společný den na sjezdovce, zatímco já doma poklidím a pobudu s malou dcerkou. Ošíval se.
 
Trval na tom, ať jedeme všichni. „Aha, chce strávit společný čas s rodinou,“ domnívala jsem se potěšeně.
 
A pak to přišlo. Pomyslná poslední kapka. Věta, která pohřbila naše manželství.
 
A odstartovala střelu v mém životě:
„Dobře, tak já pojedu. Ale jenom, když mi dáš peníze na permanentku“.
 
Temno před očima.

A tak jsem byla rozvedená máma 2 dětí – v práci sebejistá, schopná, zajištěná. V soukromí zraněná a zranitelná.
 
Sebeúcta na bodu mrazu. Podporu a pochopení jsem nenašla ani u svých nejbližších.  Cítila jsem se na dně.
 
Přišla jsem i o to málo podpory a pomoci, které jsem dostávala od muže. A tak nezbylo než být ještě výkonnější a naučit se i takové „drobnosti“ jako řídit do Chorvatska, zařizovat výměnu pneumatik, kupovat vánoční stromeček, a nakonec i postavit dům.
 
Když dcera dospívala, sama se stala obětí manipulátora (suprise, suprise!) – situaci bylo třeba řešit návštěvou psychologa. Na jednom sezení mi psycholožka navrhla přidat se na ženské kruhy. Dlouho jsem se zdráhala.
 
Tou dobou jsem sice již měla prostudovaných mnoho duchovních a sebe rozvojových knih, ale ženské kruhy? Já, sebejistá racionálně založená manažerka? Mezi ty ezo podivínky, které malují svoje vnitřní dítě menstruační krví?

Jenže se stalo nečekané. Pocítila jsem láskyplné vnitřní teplo. Napojení na pomyslný zdroj života.  Tak takhle je cítit skutečná ženskost. Měkkost, podpora, sdílení, laskavost, moudrost… A rozhodně jsem nenatrefila na žádné podivínky. Většina žen měla úžasná „civilní“ povolání – lékařky, manažerky, lektorky, režisérky...
 
Změnila jsem postupně a nevědomky (protože ta energie vás jednoduše vtáhne) svůj způsob komunikace a začaly se dít věci! Vztahy kolem mě se proměnily (taky pár přátel, naštěstí 😉
 
Dnes zažívám lásku a obdiv svých dcer a partnera, přijímám shovívavě hry mojí manipulativní maminky, prožívám intenzitu vztahu se svým mužem. Vytvářím pro všechny kolem sebe skutečné teplo domova.
 
Do vztahu s mým současným mužem jsem vstupovala ještě v období temna. A náš vztah bolel. Bolel více, než jsem si kdy uměla představit. Jeho skutky, slova, bezvýchodnost situace… moje ego plakalo. Ale moje láska rostla! Nejvíce v těch nejtěžších chvílích.
 
Protože právě tehdy jsem se dokázala zastavit. ZASTAVIT, hluboce se nadechnout a procítit lásku! Neboť lásku nelze očekávat, přijímat ani vyžadovat – lásku jde pouze procítit.
 
Vyslechla jsem stovky příběhů žen a klaním se před každou z nás. Tolik nepochopení, bolesti, smutku…tolik patologických vzorců našich maminek, a hlavně tolik tvrdosti, soutěživosti a masek okolního světa. Natolik se staly součástí našeho života, že už je přijímáme za vlastní. Natolik, že jsme zapomněly komunikovat ženským způsobem.
 
Mám pocit jako bych objevila zcela nový kód života. Odezva muže na ženský způsob komunikace je okamžitá, neutuchající a ZARUČENÁ.
 
A teď ten slíbený spoiler 🙂

Říkáš si, ta má ale štěstí – mít tak vědomého a empatického partnera. Muže, který ji zasypává pozorností a péčí každý den.
 
Moje milá, můj partner JE vskutku báječný – je obětavý, energický, pracovitý, silný, usměvavý, štědrý, ochotný a milion dalších věcí…ale je to ten nejméně empatický a vědomý muž na světě 🙂 
 
Proto vím, že láskyplného vztahu a komunikace lze dosáhnout s KAŽDÝM mužem.
 
Mým snem je pomoci i tobě zažívat lásku a péči svého partnera. Proto jsem pro tebe a ostatní ženy připravila soukromý klub LÁSKYPLNÝ DOMOV kde získáš podporu, konkrétní tipy a spoustu exkluzivního obsahu za cenu jedné kávy. Osobně dohlédnu na to, že se naučíš komunikovat s mužem laskavě a v klidu. A zářit pro něj více než displej jeho mobilu.
 
Nepotřebuješ jeho součinnost, párové terapie ani studium psychologických knih. Všechny prostředky a sílu totiž máš v sobě. Již od narození.
 
Protože voda je silnější než kámen. Amen.